Od doby co mám  #MG (#myastheniagravis)
jsem se musela naučit spoustu věcí dělat jinak.

Paradoxně nejtěžší na celé věci nebylo ono -naučit se dělat jinak – ale přiznat si, že je potřeba danou věc přijmout a naučit se.

Nejhorší po celé ty roky byl, je a asi už navždy bude PODZIM. Vždycky jsem podzim milovala, byl tak nějak od přírody negativní a depresivní. To se mi líbilo / líbí (neumřela jsem ani se mi nevygumoval mozek) to jak věci přirozeně odchází aby přišlo něco nového. Jsem v období podzimu neskutečně kreativní. Spoustu nocí nespím z důvodu víru myšlenek a nápadů v hlavě, které je potřeba zachytit hned v zárodku.

Nicméně s příchodem MG jsem se musela smířit s něčím – pro mě dost složitým. Hlava má nápad na cokoli písnička, text, obrázek…. cokoli. Nicméně tvé ruce, oči, hlas, nohy, dech si berou zaslouženou dovolenou. Prostě nevstaneš. Dny utíkají a tvé nápady v hlavě tě pomalu ale jistě dohánějí k šílenství. A tak přestaneš myslet a tvořit úplně.
Vrcholem kreativity a aktivity v tomhle období je hraní The sims, což tvé tělo po dvou hodinách klikání myší potrestá taky.

Mým lékem vždy na všechno bylo lehnout si do vany s knížkou. Nicméně. S MG do tepla (teplé vody v mém případě) nemůžete. Nebo se váš stav zhorší. A tak jsem po většinu podzimu spala, ležela a kynula.

Každopádně, letos se stalo něco zcela nepochopitelného. Nepochopitelného z toho důvodu, že jsem nepočítala s tím, že by se to ještě někdy mohlo stát.

Naložila jsem si pořádnou nálož práce – ostatně to sledujete sami – jak v zimě na horách, tak na ŠvP, tak i v létě. Do října jsem se nezastavila – není to stěžování. Je to můj život, který jsem si vybrala a který bych za nic na světě nevyměnila – protože to zbožňuju. Ale nějak jsem v samotném žití zapomněla na to že byl podzim. BYL PODZIM!

A nejedou je PROSINEC já šlapu na Petřín PĚŠKY! Kopec, schody…. trpím jak kůň, jdu jako šnek…. nicméně jdu. Za poslední měsíc jsem složila 4písničky, nakreslila nespočet obrázků, byla na soutěži se sborem, byla a FUNGOVALA na ŠvP a tak tady na fotce vidíte tu chvíli, kdy mi to došlo… došlo mi že to dávám, život na podzim… po 7 letech vyhrávám na podzim já a ne MG. A je to neskutečně, božsky, boží pocit.

Víte, já vím že jsem přibrala spoustu kil, no pojďme být upřímní cca 15kg za rok je mazec a jasně, že mám v hlavě představu jak budu mega štíhlá zdravá holka. Nicméně, V ŽIVOTĚ jsem nebyla šťastnější než tento podzim. Protože, dýchám, chodím, tvořím a žiju.

Tenhle pocit štěstí a vděčnosti vůči svému tělu bych nevyměnila za žádné shozené kilo. Protože, zdravá nebudu nikdy, ale schválně, kolik z vás pozná že jsem nemocná? Hm? To že jsem tlustá poznáme všichni – na to se neptám 😂😂

Bojujte za sebe! Bojujte pro sebe! A buďte vděční sami sobě, že smíte dýchat, jíst, umýt si zuby a vlasy…. svobodu jste nám vybojovali před 30ti lety, já tu svou vybojovala o letošním podzimu.

Díky Ti, tedy díky si.